Už jako dítě jsem měl mašiny rád. Doma jsme však měli jen pařeza (Jawa 555) a toho táta prodal dřív, než jsem se na něj stihl vyškrábat. Ne, že by tatínek nebyl nakloněn motocyklům, naopak. Dost se na nich najezdil, hodně o nich věděl a tak mi o mašinách alespoň povídal. A taky nikdy nezapomněl připomenout, kde má v hlavě díru, jako památku na jednu z nich.
V období puberty začalo mnoho mých kamarádů prohánět první Pincky a když měl někdo štěstí, rodiče mu koupili Simsona S-51. Símáka nebylo tenkrát jednoduché sehnat. Dovážel se z východního Německa (NDR) spolu s eMZetami (150 a 250 cm3 ) a čekalo se na ně v dlouhých pořadnících. Já neměl nic a tak jsem se stal spolujezdcem, a to nebyl v případě kozího dechu právě extra zážitek. Uplynul rok, dva, padnul komančský režim a došlo k posílení nejen řidičáku, ale i kubatur. Nejsilnější dostupná motorka byla tehdy asi Jawa 350, a na trh přišel dokonce model 639 s kotoučem na předku! Já si prosadil jen řidičák, udělal si plnotučné „Béčko“ a dál si užíval tandemu.
Po pár letech kamarádi vyměnili mašiny za rodiny s dětmi a já je následoval. Manželku mám tolerantní a k mé lásce pro jednu stopu měla vždy pochopení. Přesto si neodpustila poznámku, že jsem tak trochu debil, když jsem se rozhodl pořídit si svou první mašinu těsně před narozením našeho prvního dítěte. Díky dovozům ojetých mašin ze západu šly dolů ceny a výběr byl víc než dobrý. K tomu všemu si můj dlouholetý kamarád Jiras koupil krásnou Kawu Zephyr za takovou cenu, že už nebylo o čem dumat. Brnknul jsem dalšímu z kámošů – Motemu – a řekl mu o co kráčí. Volba byla jasná, vždycky mě braly hlavně choppery a klasiky. Protože jsem ale mašinu před tím nikdy neměl, chtěl jsem pro začátek něco slabšího a dobře ovladatelného. Za pár dní jsme doma skládali moji první mašinu - Yamahu Virago 535.
Už to jsou tři roky, Virago mám pořád doma a jsem s ním fakt spokojenej. Černá naleštěná kráska, nic přeplácaného a v dobré kondici. Problém je snad jen velikost, zvlášť když chci vzít spolujezdce. A tak mám občas nutkání „Vejražku“ vyměnit za něco většího v podobném stylu. Není to ale tak jednoduchá věc. Uvidíme. První mašina je prostě srdeční záležitost...
V období puberty začalo mnoho mých kamarádů prohánět první Pincky a když měl někdo štěstí, rodiče mu koupili Simsona S-51. Símáka nebylo tenkrát jednoduché sehnat. Dovážel se z východního Německa (NDR) spolu s eMZetami (150 a 250 cm3 ) a čekalo se na ně v dlouhých pořadnících. Já neměl nic a tak jsem se stal spolujezdcem, a to nebyl v případě kozího dechu právě extra zážitek. Uplynul rok, dva, padnul komančský režim a došlo k posílení nejen řidičáku, ale i kubatur. Nejsilnější dostupná motorka byla tehdy asi Jawa 350, a na trh přišel dokonce model 639 s kotoučem na předku! Já si prosadil jen řidičák, udělal si plnotučné „Béčko“ a dál si užíval tandemu.
Po pár letech kamarádi vyměnili mašiny za rodiny s dětmi a já je následoval. Manželku mám tolerantní a k mé lásce pro jednu stopu měla vždy pochopení. Přesto si neodpustila poznámku, že jsem tak trochu debil, když jsem se rozhodl pořídit si svou první mašinu těsně před narozením našeho prvního dítěte. Díky dovozům ojetých mašin ze západu šly dolů ceny a výběr byl víc než dobrý. K tomu všemu si můj dlouholetý kamarád Jiras koupil krásnou Kawu Zephyr za takovou cenu, že už nebylo o čem dumat. Brnknul jsem dalšímu z kámošů – Motemu – a řekl mu o co kráčí. Volba byla jasná, vždycky mě braly hlavně choppery a klasiky. Protože jsem ale mašinu před tím nikdy neměl, chtěl jsem pro začátek něco slabšího a dobře ovladatelného. Za pár dní jsme doma skládali moji první mašinu - Yamahu Virago 535.
Už to jsou tři roky, Virago mám pořád doma a jsem s ním fakt spokojenej. Černá naleštěná kráska, nic přeplácaného a v dobré kondici. Problém je snad jen velikost, zvlášť když chci vzít spolujezdce. A tak mám občas nutkání „Vejražku“ vyměnit za něco většího v podobném stylu. Není to ale tak jednoduchá věc. Uvidíme. První mašina je prostě srdeční záležitost...
2 komentáře:
Ty seš pěkný prase. Vyser se na srdeční záležitost a kup pořádnou mašinu. Koňomrd by chtěl jiste svézt.
Všichni víme, kdo je tady největší prase, hlavně když sedlá Hayabusu a chudák policie ČR se pak cítí trapně při měření rychlosti, co? Zdar do regionu KV. Ronis
Okomentovat